Odmazala jsem školkové přirovnání a pokusím se napsat něco o tmě jako takové...

*

Tma může být všude. Co se týše matiky, panuje v mém mozku, a nemyslím si, že by se tam v průběhu let mohl vedrat alespoň sebemenší paprsek světla. A u někoho může panovat naprosto všude - a nenarážím na ty, co žijí v sklepních bytech.

V několika písničkách jsem slyšela, jak má někdo šílenou tmu v srdci. Nezáviděníhodné. Ale co to vlastně znamená? Nemám ráda, když se věci zveličují, a nechci nikomu křivdit, ale zrovna tohle přirovnání mi zveličující připadá. Na druhou stranu, co já vím, že? A asi bych lhala, kdybych někdy taky neměla takové ty super destruktivní nálady, kdy mám pocit, že je všude tma (nebo s píše růžovo, když to převedeme na mou škálu oblíbených barev).

*

Četla jsem, že tma léčí... A docela si myslím, že to je pravda - v noci má skoro každý lepší smysly, a i když je skoro černo, po chvilce rozeznává obrysy, líp slyší... Někdo sice tvrdí, že je kravina být měsíc ve tmě, zaplatit za to tisíce a pak si vsugerovat, že je mi líp. Jo, taky bych asi tolik neplatila za to, že někdo zhasne a zamkne mě (nebo jak to vlastně má probíhat). Ale taky si myslím, že když se člověk na chvíli stáhne a je sám ve tmě, nemusí to být bez výsledku. Protože když týden neposloucháte hudbu nebo nekoukáte do kompu... Aspoň já jsem po třech týdnech bez sluchátek (nebyla to terapie, prostě se podělala :D a ani jsem neměla tmu, spíše naopak) měla při jedné čárce hlasitosti pocit, že to je normální :D

*

A aby mě nikdo nekamenoval, že jsem vytěsnila přirovnání... Takovou tu úplnou a neprostupnou tmu potřebuju, abych normálně usla :D Když jsem teď byla u Aheny a Hakky, zdálo se mi o velké promítací tabuli... Probudila jsem se, a ona tam pořád byla... Pak mi došlo, že to je okno :D